Poslední dobou si všímám, jak je velké množství lidí velmi rozhozených, nervózních a ve stresu. Často se snažím dostat do role pozorovatele a nenechat se danou energií, která z nich vyzařuje velmi silně, ovlivnit. Je zajímavé pozorovat, co za věci nebo situace dokáže některé lidi úplně vykolejit.
Čím to je způsobeno? Většina situací, které vnímáme negativně nebo jako problém, vzniká na základě emocí. Necítíme se třeba úplně v pohodě, a tak se necháme rozhodit každou prkotinou. Přitom stejnou situaci bychom za jiných okolností řešili úplně na pohodu. V tom je ale to kouzlo, nenechat se ovlivnit vnějším světem, a lidmi kolem nás a zůstat ve svém středu. Pak nerozlišujeme, že je něco dobré nebo špatné. Dokážeme vnímat, že to prostě jenom je, čímž nás to nemůže rozhodit ani nijak negativně ovlivnit.
Proč se ale tolik bráníme tomu, zůstat ve svém středu a být tu sami za sebe, odhodit své masky a brát vše tak, jak to přichází a nehodnotit? Ovlivňuje nás strach. Strach nás tak pohlcuje, že si díky němu vytváříme různé iluze, čímž právě dokážeme i z ničeho vytvořit problém, aniž bychom si to uvědomili. A díky strachu se chováme, jak bychom se normálně nechovali, protože se bojíme, že o něco přijdeme.
Strach je tím hybným motorem, proč lidé dělají věci, na které nejsou pyšní nebo za které se stydí. Být součástí problému, a ještě ho přiživovat svojí negativní energií nebo svými činy, je totiž mnohem jednodušší, než být součástí řešení. Nebo ještě lépe, nevnímat situaci jako problém, ale jako proces.
Je to velký paradox, problém je pro většinu z nás určitá jistota, je to situace, která nám vadí a nechceme v ní být, na druhou stranu se jí držíme a nejsme schopní ji opustit, protože bychom museli vykročit do neznáma. Tak raději zůstáváme v těch svých „problémech“ a snažíme se je nějak vyřešit. Bojíme se totiž poznat sami sebe. Problém je totiž pouze iluzí strachu.
V momentě, kdy přestaneme řešit problémy, ale začneme se zabývat sami sebou, najednou to problémy nebudou, ale budou to jen zkoušky na cestě k sobě. Přestaňme se bát a začněme být součástí procesu, ne jeho překážkou.
Zahoďme své masky a začněme žít svůj vlastní život.
