V minulém článku jsme se bavili o tom, jaký má běh a meditace benefity a co všechno nám to přinese, když zvedneme zadek z gauče. Dnes už se budeme bavit konkrétně o praxi, jak se posouvat a co dělat, když už jste se rozhodli a začali jste. Mě v této fázi pomohla, když jsem začala relativně pravidelně běhat, knížka Běžící Buddha, kterou napsal respektovaný tibetský láma Sakyong Mipham. O té bude několik následujících článků. Kniha je rozdělena do 4 cyklů, přičemž každý z nich je zaměřený na trénink jiné oblasti. Jedná se o fázi tygra, lva, garudy a draka.

Fáze Tygra

V této fázi se učíme soustředění, říká se tomu také bdělé vědomí. Znamená to, že se soustředíme na to, co právě děláme. Při běhu i meditaci tedy primárně na své tělo. Když už jsme začali běhat, našli jsme motivaci (proto fáze tygra, který je aktivní), je třeba se postupně posouvat, jak v oblasti tělesné, tak duševní. V tělesné oblasti se můžeme posouvat jedině tak, že si své tělo začneme v první řadě vůbec uvědomovat.

Stačí se tedy soustředit na to, jak běžíme. Jak zvedáme nohy, jestli běžíme správně vzpřímeně, nebo jestli se hrbíme. Soustředíme s na to, jak naše tělo vůbec provádí pohyb. Určitě budeme zpočátku cítit, i že nás třeba něco bolí – i to je důkaz toho, že své tělo vnímáme a cítíme. První fáze tedy cílí na to, abychom si uvědomovali pohyb, své tělo a naučili se správně běhat, abychom se v běhu mohli dále vyvíjet. Také Vám to pomůže v tom, že spíše předejdete zranění, protože pokud budete běhat symetricky, svaly a klouby budou pracovat ve správném úhlu a žádný nebude nadměrně přetěžovaný. To dříve nebo později poznáte, že Vás nebude prostě po běhání nic bolet. Věřte, že to dříve nebo později přijde.

U meditace je to vlastně podobné. Málokomu se hned podaří sedět desítky minut v meditačním sedu, soustředit se na svůj dech a na nic nemyslet. Když začínáme meditovat, každý se soustředí na svojí mysl, ale začít bychom měli paradoxně opět u svého těla. To že se nám po pár minutách začíná sedět velmi nepohodlně, po dalších několika minutách už nás začíná všude bolet, je známka toho, že své tělo cítíme, a že si ho konečně uvědomujeme – říká se tomu bdělé uvědomování pocitů. Je to přirozené. Až když se naučíme správně držet tělo a sedět, aniž by nás to rozlaďovalo, můžeme pracovat se svojí myslí. Jak u běhání, tak u meditace je první fáze velmi důležitá, protože nám dává základ pro další vývoj.

Přehnaná snaha je kontraproduktivní

Ale pozor na přehnanou snahu, na tu jsem třeba já docela expert a myslím, že se v tom mnoho lidí také najde. Běhání i meditace jsou potřeba trénovat, ale ne za každou cenu. Jak se píše v knize: „Když se dost nenutíme, nikam se neposuneme, ale když po sobě chceme příliš, nepostupujeme dopředu, ale zpět. Správná míra se mění v čase podle toho, kde jsme a co děláme.“ Toto uvědomění mi pomohlo zpočátku svůj běh cíleně plánovat. Měla jsem totiž dny, které byly velmi pracovně náročné a jít večer běhat bylo opravdu utrpení. Ale hecla jsem to a výsledek nebyl vůbec přívětivý, většinou to zavánělo nějakým zraněním, protože mé tělo v té chvíli nebylo připravené na běh a běhala jsem na sílu.

Takže bylo třeba něco začít dělat jinak, protože jsem chtěla dál chodit pravidelně. Začala jsem chodit běhat 2-3 krát týdně a usoudila jsem, že si to stačí jen trochu smysluplně naplánovat. Pokud to bylo alespoň trochu možné, chodila jsem v dny, které nebyly tak náročné. To mi pomohlo to nedělat na sílu a bylo pak mnohem jednodušší jít běhat, protože se tělo nepřepínalo. Je tedy důležité na sebe pořád brát ohledy a najít rovnováhu mezi motivací a tím, jak se zrovna cítíte.

Bdělá pozornost

„Bdělá pozornost spočívá v tom, že si všímáme – jsme zvědaví a zaujatí. Naše mysl je tedy plná čehokoli, čeho se právě účastníme. Není plná jen napůl nebo ze čtvrtiny. To by znamenalo, že nejsme pozorní. Nedostatek pozornosti při běhu vede k tomu, že zakopneme. při meditaci je výsledkem nepozornosti to, že se necháme rozptýlit myšlenkou.

Čím více považujeme to, co děláme, za smysluplné, tím více se to také smysluplnějším stává. Ať je náš běh krátký či dlouhý, když do něj dáme celé srdce, odměnou je nám spokojenost, nadšení a vitalita.

A stejně tak meditace mi ukázala, že když začnete mít v úctě sami sebe a to, co děláte, nikoliv sebestředným způsobem, ale s vděčností a důvěrou – pak se každá činnost stane smysluplnou. Život má být respektován, vděčně oceňován a prožíván naplno, místo abychom na něj nadávali nebo jím jen tak probíhali.“

Jak se posouvat?

• soustřeďte se na svoje tělo, při běhu na svojí techniku, vzpřímený a uvolněný běh, při meditaci na pocity ve svém těle a jeho uvolňování
• mějte správnou motivaci – víte proč to děláte a co Vám to přináší, pak to budete dělat s větší radostí
• naučte se pravidelnosti, ale běhejte i meditujte moudře, přemíra snahy nám spíše škodí, než že by pomáhala
• je to Vaše tělo, tak si ho užijte, zkuste si běh zrychlit, zpomalit, natáhnout, zkoušejte své možnosti a vnímejte, jak na to vaše tělo i mysl reaguje, stejně tak při meditaci, zkuste různou délku, sedět na polštářku nebo jen na zemi, hrajte si